Dny na Kostarice plynou...

Tak jsem se po trech dnech opet dokopal na chvilku do kavarny, abych sepsal dalsi davku zazitku.
Vzhledem k tomu, ze Gumil je surfar, byli jsme predevcirem (ve ctvrtek) zkouset jezdit na plazi Mela Gibsona. Ano, ctete spravne, je to TEN Mel Gibson: Umuceni, Statecne srdce, Mad Max. Bohuzel se vsak nemohl zastavit, aby nam osobne podekoval za navstiveni plaze a popil s nami obligatni Cuba Libre :-)
Plaz skutecne patri Melu Gibsonovi, stejne jako okolnich 70-80 hektaru jungle, kterou Mel (a to ho slechti) udrzuje jako rezervaci - tj se tam nesmi. Kostaricka vlada vsak ve sve nekonecne moudrosti vymyslela zakon, podle ktereho je kazda plaz statni a pokud vlastnite pozemek, ktery ji celou obklopuje, musite zridit pristupovou cestu. Tak se da dostat na kteroukoli plaz na Kostarice.
Mel z toho mozna blahem nerici, ale my Kostaricke vlade tleskame, protoze plaz je opravdu nadherna. Mel si vybral dobre :-)

Surfing
Kdo si mysli, ze surf je sport pro debilky, kteri se radi produciruji po plazi a pak naskoci na prkno a jedou, je vedle.
1) Stoupnout si na prkno ve vode je temer nemozne, pry to clovek zvladne az tak po trech mesicich.
2) Je treba cist vlny - neco jako na vode, clovek musi proste koukat, aby zjistil, kterou lnu ma zkusit a kterou ne.
3) Dobre vlny jsou az tak cca 30-50 metru od brehu, nekdy i vice. Zkuste si v pripboji s prknem, ktere s vami smyka, ukraulovat v mori 50m.
4) Mezi surfari existuje jakysi slozity system zasad, ktere maji charakter rytirskeho chovani a pokud je nedodrzujete moc si nezajezdite a klidne dostanete i pres hubu (od kluku, ktery denne nakraulujou 1-2 km nejmin)

No a abych vas dlouho nenapinal, samozyrejme jsme to s Gumilem zkouseli. Par lidi se s prknem nedostalo ani od brehu, ale nejmenovanym borcum se to s vypetim sil a vynalozenim prirozene sikovnosti podarilo. Netvrdim, ze jsem na prkne stal, mozna se mi podarilo popojet na jedne-dvou vlnkach a pak mi dosly sily. Na vlnach se vsak da jezdit i bez prkna - tomu se tu vsichni pilne venujeme s promenlivymi uspechy.

Vecer jsme si s Kacenkou jeste prosli plaz, kde jsou legrqcni kolonie krabu. Vubec zvirat je tu neuveritelne hodne. V nasi zdevastovane toxicke Evrope s tradici niceni prirody dlouhou 2000 let jsou zvirata spise zvlastnosti. Tady jsme videli dvakrat krokodyly v rece (jsou v kazde klidnejsi rece), albatrosy, cerne supy, opice (ktere nemaji rady auta a vzdycky na ne krici, coz vime, protoze mame opice asi tri stromy od naseho domecku), kraby, ryby, mistni veverky, leguany, jesterky co umi behat po zdi (jedna byla u Gumila v kuchyni) atd. atd. atd. Nepocitaje v to psa a kocku, kteri se k nam pridali. Zrejme jsme v okoli jedni z mala, kteri se k nim chovaji hezky. Obzvlaste schizofrenni je kocka. K tem tu lide asi moc vztah nemaji a tak na nas nejdriv sycela a nepriblizila se na tri metry. Pak dostala o Roberta rybi hlavu. malem ho za to sekla, ale nakonec se dala ochcocit. Ne ze by nesekala lidi, co se ji snazi pohladit, ale uz spi pod stolem :-)

Trh
Vcera jsme byli na trhu v Nicoye. Musime si zacit sami varit, abysme tu neutratili moc penez, ale neni to lehke. Kramy tu maji stejny vyber, jako u nas, jenze se vsechno jmenuje spanelsky, na procitani etiket jsme prilis sexy a stejne to casto nepomuze. To je holt to objevovani novych zemi. Kolumbus objevoval ostrovy a reky, my objevujeme, co je v te ktere plechovce v supermarketu.
Na trh jsme se proto tesili, ale bohuzel, Bikaner, Rajasthan (uzasne barevny trh v Indii) se nekonal. Trh byl dosti maly, ale ovoce levne a cerstve, koupili jsme papayu, banany, melouny a tropicke ovoce, jehoz nazev si nikdy nezpamatuji (vice druhu) a pak jeli na farmu, kde jsme koupili (ted se drzte) 40 zlutych melounu za 3000Ç, tedy cca 120 korun.
Vecer jsme jeste chteli jezdit na vlnach, ale stihli jsme se maximalne tak vykoupat. Uplne vecer jsme se sli podivat ke Gumilovi do pizzerie, kde pracuje a nechali jsme tam tolik penez, ze budeme asi chvili zase jen varit .-) Ale stalo to za to.

Jidlo
Co se tyka jidla tady, neni to zadne komplikovana kultura, fazole, ryze, neco k tomu. Krasne je, ze je vsechno cerstve a je toho hodne. Na snidane chodime k pani, ktera ma malou sodu vedle naseho domu. Soda je takova restaurace, kde se neprodava alkohol. Pani je dost pobozna a nastene ma plakaty s napisy jako "Hospodin je muj pastyr" a podobne. Je fakt v pohode, mila, sice ji vsechno trva, ale to je tu normalni. Chodime k ni na snidane, ktere spocivaji v jidle Gallo pinto - fazole s ryzi, vajicko, toast na to kolikkdosni tabasca a domacich papricek. K tomu cerstvy juice a kafe. Parada :-) Do restauraci asi moc chodit nebudeme, je to prece jen levne spise pro amiky a pokud Vam vrchni primo neradi co ano a co ne, tak se vybira tezko.

Dalsi plany
Zaciname se podezrele zasekavat v Samare, chteli bychom jeste sjezdit nejake narodni parky - Corcovado - park, ktery obsahuje 3% svetove biodiverzity (myslim ze to znamena pocet druhu, ktere jeste nevyhynuly) a je to obrovska, ne prilis navstevovane rezervace na poloostrove Osa na jihu. Da se v ni i chodit a spat, tak to bychom radi stihli. Pak jsou tu aktivni vulkam Arenal (ze ktereho skutecne tece lava) a pobliz nejproflaklejsi park Monte verde. Je toho vic, nejprve asi pojedeme na jih naseho poloostrova na tripatrovy vodopad v pobrezni rezervaci a na mistni canopy tour - chozeni po mustkach v korunach stromu a jezdeni na lane mezi nimi.

Uz budu koncit. Mejte se doma vsichni hezky a po vikendu zase napisu. Samozrejme vsechny pozdravuej Katka.